Pro nadcházející teplé období jsme pro všechny řemeslníky, fasádníky, kutily a drobné stavebníky připravili speciální seriál: Fasáda -  aneb vše co potřebujete vědět o zateplení staveb. Kromě rad a pokynů jak přesně postupovat při zateplování stavby, rozložených do 7 na sebe navazujících dílů, jsme pro Vás též připravili cenově zajímavou nabídku fasádního polystyrenu EPS 70 F. Na vyžádání Vám též dodáme veškeré ostatní příslušenství, potřebné k zateplení Vaší stavby.

Objednávky a informace: Tomáš Kudrfalec, mobil: 724 321 984

Obsah:
1. díl - Úvod do zateplení staveb. Proč stavby zateplovat.
2. díl - Přípravné práce. Příprava podkladu.
3. díl - Lepení polystyrenových desek. Zásady a rady.
4. díl - Kotvení hmoždinkami. Ochrana hran.
5. díl - Armovací vrstva a penetrace podkladu.
6. díl - Provádění povrchových úprav.
7. díl - Soklové a drenážní desky.
 

1. díl - Úvod do zateplení staveb. Proč stavby zateplovat.

1. 6. 2006
Rozlišujeme vnější zateplení (nejrozšířenější), kterému budeme věnovat náš seriál, a zateplení vnitřní, často používané ve Francii. Vnější zateplení je nejpoužívanějším způsobem zateplení. Vytváří dokonalou tepelně izolační obálku kolem celé budovy (jakýsi „teplý kabát”) bez výrazných tepelných mostů. Vnější zateplení vytváří výraznou ochrannou vrstvu nosné konstrukce, snižuje její teplotní namáhání a zvyšuje její akumulační schopnost.

Vnější zateplení se provádí nejčastěji jako vnější tepelně izolační kompozitní systémy ETICS (External Thermal Insulation Composite Systems) bez větrané mezery. Tyto systémy byly dříve označovány jako kontaktní zateplovací systémy KZS. Další používanou variantou je provedení provětrávané (s větranou mezerou mezi tepelnou izolací a vrchním lícem).

Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) s pěnovým polystyrenem EPS

Kompozitní tepelně izolační systémy jsou moderním elegantním způsobem zateplování budov. Tato technologie umožňuje jednoduchým způsobem vytvářet sendvičové stěny vynikajících parametrů. Výhodnost kontaktního zateplování spočívá také v tom, že jeho předností lze rychle a účinně využít jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí (dodatečného zateplování). Doplněním kvalitní tepelné izolace z pěnového polystyrenu ke stávající stěně tak investor získává mimořádně účinnou konstrukci se souvislou tepelnou izolací.

Obyčejná stěna například z plných cihel tloušťky 300 mm opatřená kontaktním systémem s tepelnou izolací tloušťky 140 mm se obratem stává konstrukcí s lepšími parametry, než celá řada nejnovějších jednovrstvých staviv.

 

Zateplovací systémy nejsou ve vyspělé Evropě žádnou novinkou. Přes 30 let zkušeností z Německa a Rakouska prokazuje, že zateplovací systémy si uchovávají svoje výborné vlastnosti po dobu desítek let. V České republice, stejně jako ve vyspělých státech Evropy, mají ETICS s pěnovým polystyrenem naprosto dominantní postavení.   Z celkového objemu desítek milionů m2 zateplených stěn ETICS bylo realizováno cca 90 % s tepelnou izolací z pěnového polystyrenu EPS a pouze cca 10 % z ostatních materiálů (minerální plsť, korek, sláma apod.).

Proč vlastně zateplovat stěny staveb?

• lepší tepelně technické vlastnosti (vlastnosti stěny je možno si zvolit) 
• nižší provozní náklady na vytápění, případně na klimatizaci - každoroční úspora výdajů
• odstranění tepelných mostů (ostění, nadpraží, věnce, spáry mezi cihlami,….), které jsou hlavní příčinou kondenzace a následného růstu plísní na vnitřním povrchu stěn
• vyšší povrchová teplota a plné využití akumulace konstrukcí - zvýšení komfortu bydlení v zimě i v létě
• snížení přehřívání místností v létě
• snížení tloušťky a hmotnosti stěn - zvětšení prostoru pro bydlení
• snížení dilatací nosných stěn
• omítky bez trhlin (brzy proveditelné) - pružná izolační vrstva
• ochrana zdiva proti mrazu
• rozsáhlé možnosti architektonického řešení (římsy, barvy, struktury,..)
• umožnění dostupné nízkoenergetické výstavby
• příznivý vliv na životní prostředí (snížení emisí při výrobě energie a vytápění)

zpět na obsah

 

2. díl - Přípravné práce. Příprava podkladu.

2. 6. 2006
Obecné zásady provádění systémů ETICS stanovuje nová ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS) vydaná v dubnu 2005. Shodné téma je populárnější formou zpracováno též v publikaci Cechu pro zateplování budov (CZB) vydané pod názvem Kontaktní zateplovací systémy - Příručka pro navrhování a provádění autorů Machatky, Šály a Svobody. Vybrané zásadní informace této publikace jsou uvedeny v následujícím textu.

Montáž jednotlivých systémů se však může lišit, proto je nutno vždy dodržet technologický postup konkrétního systému. Zásadně je nutno používat komponenty pouze jednoho certifikovaného systému. Doporučujeme, aby montáž systému prováděla odborná firma prokazatelně zaškolená nositelem zateplovacího systému (ten je vždy uveden na platném certifikátu).

Příprava podkladu

Před zahájením prací je nutno zkontrolovat stávající podklad, který musí být soudržný a dostatečně pevný (zvětralou omítku je nutno oklepat a provést v dostatečném předstihu vyspravení). Dle konkrétních podmínek se doporučuje omytí tlakovou vodou, popřípadě provedení penetrace. V případě větších nerovností jak ± 10 mm / 2 m je potřeba počítat se zvýšenou spotřebou lepidla a kotevních hmoždinek. Pokud je patrno, že plocha, která má být zateplovaná, je napadená zemní vlhkostí nebo jiným zdrojem vody, je nepřípustné zateplení provádět bez odstranění příčiny této zvýšené vlhkosti a bez vyschnutí podkladu.

U objektu určeného k zateplení musí být ukončeny mokré procesy a zajištěno přiměřené vyschnutí celého objektu.

Vlhké stěny není možno zateplovat kontaktními systémy s pěnovým polystyrenem ani minerální plstí. V případech, kdy není možnost vysokou vlhkost odstranit, vždy volíme zateplovací systémy s odvětrávanou vzduchovou mezerou.

Přípravné práce

Dle projektu zateplení je nutno řešit stávající:

• oplechování atik, parapetních plechů, říms, markýz a balkonů
• svody hromosvodů
• dešťové svody
• prvky zasahující do zateplovacího systému (konzoly, větrací prostupy, osvětlení, zábradlí apod.)

Před nalepením desek je nutno dbát na vyznačení elektrických kabelů a vedení na fasádě tak, aby nedošlo k jejich poškození při následné montáži hmoždinek.

zpět na obsah

 

3. díl - Lepení polystyrenových desek. Zásady a rady.

5. 6. 2006

Založení ETICS soklovou lištou

Před zahájením vlastního lepení tepelné izolace se v místě soklu usadí soklová lišta, která slouží jako ochrana spodní hrany izolace před poškozením a umožňuje řádný odvod vody přes okapní hranu lišty. Šířka lišty odpovídá tloušťce použitého izolantu. Lepení desek probíhá od soklové lišty směrem vzhůru. Nanášení lepicího tmelu na izolaci se provádí nejčastěji zednickou lžící v pásu šíře cca 50 mm po obvodě desky a dvěma terči doprostřed desky, aby výsledná kontaktní plocha s podkladem byla minimálně 40 % plochy celé desky.

Založení ETICS pomocí výztužné síťoviny (bez soklové lišty)

 

Další zásady pro lepení polystyrenových desek: V rozsahu celé fasády je potřeba dodržovat lepení desek vždy na vazbu. Do spár mezi deskami se nesmí dostat lepicí a následně ani stěrková hmota. Případně vzniklé spáry mezi deskami pěnového polystyrenu se vyplní přířezy z EPS nebo PUR pěnou. Styky mezi deskami EPS nesmí být situovány na průběžných trhlinách nebo rozhraní dvou různorodých konstrukcí (deska EPS zde musí přesahovat tato místa minimálně o 100 mm). Na nárožích budovy se desky přesazují střídavě z každé strany. U ostění, nadpraží a parapetu zpravidla deska v ploše probíhá a deska na ostění, nadpraží a parapetu je k ní přisazena. Pečlivé lepení má přímý vliv na další pracnost a rovinnost konečného díla.

Vazba desek na nároží

Lepení desek kolem otvorů

zpět na obsah

 

4. díl - Kotvení hmoždinkami. Ochrana hran.

6. 6. 2006Kotvení hmoždinkami
Po nalepení desek a přiměřeném vytvrdnutí lepidla (při dalším postupu nesmí dojít k posunu desek) se provádí přebroušení desek brusným hladítkem tak, aby se odstranily případné drobné nerovnosti. Po přebroušení se provádí kotvení desek talířovými hmoždinkami.

Druh, délka, počet a umístění hmoždinek jak v ploše, tak pod nebo nad výztužnou síťovinou vyplývá z projektové dokumentace a předpisů výrobce ETICS.

Množství se udává jejich počtem na 1 m² zateplené plochy. Obvyklý minimální počet jsou 4 ks/m².

 

 
Projektová dokumentace zajišťuje:

• stanovení typu hmoždinky podle typu a charakteru podkladu (například kotvené do pórobetonu)
• stanovení délky hmoždinky
• stanovení způsobu upevnění při plošné hmotnosti ETICS více než 10 kg/m²

Některé systémy umožňují v případě lepení přímo na zdicí materiál polystyrenové desky do určité výšky nekotvit. V tomto případě je třeba vždy provést zkoušku únosnosti podkladu (systém musí být bezpečně připevněn desítky let). V případě lepení na stávající omítky se kotví vždy.

 

Ochrana hran Nárožní a ostatní hrany se ztužují: profily z plastu nebo nekorodujících kovů s případnou nakašírovanou výztužnou síťovinou profily (rohovníky) z výztužné sklotextilní síťoviny zdvojením výztužné síťoviny při méně náročných aplikacích speciálními plastovými profily

Zúžení nároží profilem se síťovinou

 

Diagonální vyztužení rohů oken

Výztužné profily se síťovinou se vkládají do předem nanesené vrstvy stěrkové hmoty a následně se přestěrkují. Podobným způsobem se provádí diagonální zpevnění v rozích otvorů ve fasádě (okna, dveře,…) pruhem tkaniny o rozměrech cca 300 x 500 mm, který zajišťuje přenesení zvýšeného napětí v těchto místech. Následně se provede osazení parapetních plechů, atik, říms apod. (vždy se provádí po nalepení tepelné izolace).

zpět na obsah

 

5. díl - Armovací vrstva a penetrace podkladu.

7. 6. 2006
Armovací vrstva

Příprava stěrkové hmoty a doba zpracovatelnosti je dána druhem této hmoty a předpisy jednotlivých výrobců zateplovacích systémů. Do stěrkové hmoty se při její přípravě nesmí přidávat žádné přísady, pokud výrobce jejich použití přímo nestanovuje.

Před prováděním výztužné vrstvy se doporučuje zakrýt všechny stavební části, které mohou být znečištěny, pokud to způsob technologie již dříve nevyžadoval (např. při penetraci podkladu). Realizace výztužné vrstvy se zahajuje asi po 2 dnech od ukončení lepení. Časový odstup je dán druhem lepicí hmoty, podkladem a klimatickými podmínkami a je dále specifikován výrobcem systému. V případě předepsaného upevnění tepelného izolantu hmoždinkami musí být upevnění již ukončeno. Odlišným případem je řešení, kdy je předepsáno upevnění tepelného izolantu hmoždinkami přes výztužnou síťovinu. Může se jednat např. o případy použití keramického obkladu jako povrchové úpravy.

 

Výztužná vrstva se vytváří plošným zatlačením výztužné síťoviny do předem nanesené stěrkové hmoty na tepelný izolant a uhlazením hmoty, která prostoupila oky síťoviny. Ukládání síťoviny do stěrkové hmoty se provádí obvykle směrem shora dolů tak jako vytváření celé výztužné vrstvy. Jednotlivé pásy výztužné síťoviny se ukládají vždy s přesahem nejméně 100 mm. Výztužná síťovina nesmí být uložena přímo na tepelný izolant bez předem nanesené stěrkové hmoty.

Ukládání síťoviny do stěrkové hmoty

Výztužná síťovina nesmí být po zapracování viditelná a musí být z obou stran obalena stěrkovou hmotou. Výztužná vrstva se provádí v jedné pracovní operaci. Pokud je nutné nanášet další vrstvu stěrkové hmoty, nanáší se ještě na vlhkou nezatuhlou předchozí vrstvu způsobem „mokrý do mokrého”, pokud výrobce nestanoví výslovně jinak.

Místa přesahu pásů síťoviny musí být provedena tak, aby spoje nenarušovaly rovinnost. Toho se dosáhne odebráním stěrkové hmoty v místě přesahu. Pro optimální napojení se obdobně postupuje i při přerušení prací.

Při použití profilů s okapním nosem je třeba výztužnou vrstvu se síťovinou ukončovat až na spodní úrovni okapního nosu. Pokud jsou osazeny na ztužení hran profily z nekorodujících kovů bez nakašírované výztužné síťoviny, je třeba síťovinu při vytváření výztužné vrstvy přes tyto profily přetáhnout jak z jedné, tak z druhé strany. V případě požadavku na zvýšení mechanické odolnosti kontaktního zateplovacího systému se provádí zdvojení výztužné síťoviny nebo zesílení výztužné vrstvy pomocí odolnější, tzv. pancéřové síťoviny. Pancéřová síťovina se napojuje vždy jen na sraz a je aplikována ještě před vytvářením běžné výztužné vrstvy rovněž vtlačením do předem nanesené stěrkové hmoty.

V místech styku rozdílných druhů tepelných izolantů se doporučuje výztužnou síťovinu zdvojit.

Použití rozdílných druhů tepelných izolantů se uplatňuje ve specifických případech, podle požadavku projektové dokumentace a předpisů výrobce.

 

 

Příklad detailu dilatace v ETICS

V určitých případech může být předepsáno upevnění tepelného izolantu hmoždinkami, které jsou osazovány přes výztužnou síťovinu, tj. talíř hmoždinky je v poloze nad síťovinou. Hmoždinky se potom osazují tehdy, když stěrková hmota ještě nezatuhla. Příprava stěrkové hmoty na stavbě a její doba zpracovatelnosti je dána druhem a předpisy jednotlivých výrobců zateplovacích systémů. Je-li požadavek na uplatnění lehkých dekorativních prvků na zateplovacím systému, lepí se tyto prvky na výztužnou vrstvu. Lepicí hmota se obvykle nanáší zubovou stěrkou na styčné plochy.

Styky po obvodu a vzájemné spoje prvků se těsní pružným tmelem. Postup při lepení, tmelení a provádění povrchové úpravy je dán předpisem výrobce. Těžké a rozměrné dekorativní prvky vyžadují speciální kotvení.

Předpisy některých výrobců požadují úpravu styku výztužné vrstvy s ostatními částmi stavby proříznutím zednickou lžící nad těsnicí páskou či podkladním profilem, popř. s následným přetmelením. Alternativou je provedení tohoto styku speciálním profilem. Požadavky na rovinnost výztužné vrstvy vyplývají ze souboru požadavků o kontrole geometrické přesnosti ve výstavbě podle příslušné ČSN. Z technologického hlediska je důležité zabránit vzniku lokálních prohlubní nebo vyvýšenin, které ztěžují dosažení očekávaného vzhledu, především v případě strukturovaných omítek.

Pokud výrobce zateplovacího systému umožňuje broušení výztužné vrstvy, nesmí přitom dojít k obnažení a porušení síťoviny. Výztužná vrstva musí být v celé své ploše vyztužena síťovinou s dodržením požadovaných přesahů.

Penetrace podkladu
Penetrace se provádí z důvodu sjednocení savosti armovací vrstvy tak, aby bylo možné bez problémů provádět vrchní omítky. Nanášení penetrace se provádí nejčastěji malířskými válečky, a to nejdříve 1 den po provedení armovací vrstvy. U některých druhů omítek není nutno penetraci použít.

zpět na obsah

 

6. díl - Provádění povrchových úprav.

8. 6. 2006
K provádění omítek a nátěrů je třeba zajistit odpovídající počet pracovníků umožňujících provádění kontinuálně - bez přerušení. V případě nutné pracovní přestávky se provádění přeruší nejvhodněji na nároží, popř. v místech na rozhraní dvou různých barev.

Nejčastěji používané povrchové úpravy pro kontaktní zateplovací systémy jsou omítkoviny. Podle způsobu strukturování rozeznáváme nejčastěji omítkoviny:

• rýhované (drásané)
• roztírané (zatírané)
• škrábané 

 

Příprava omítkoviny a zajištění vhodné konzistence případným přidáním vody je dáno druhem a předpisy výrobce ETICS. Výrobce rovněž uvádí dobu zpracovatelnosti. Ruční nanášení omítkoviny provádíme zásadně hladítky z nerezové oceli. Ke strukturování se používají především hladítka z umělé hmoty, případně z nerezové oceli. Strukturování nanesených omítkovin jednoznačně vyžaduje vysokou zkušenost a zručnost pracovní čety. To se především pozitivně projeví při napojování ploch prováděných jednotlivými pracovníky. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovnoměrnosti strukturování v úrovni lešeňových podlážek a rámů.

Příklad detailu napojení ETICS na okenní rám

Pro jednu stejnobarevnou plochu se nedoporučuje použití omítkovin z více výrobních šarží. V některých případech se za účelem zlepšení mechanicko-fyzikálních vlastností a konečného vzhledu včetně barevnosti provádí na omítku konečný nátěr.

Tyto nátěry se provádějí zejména na minerální omítky. Zvýšenou pozornost během provádění omítkovin a jejich vysychání nebo nutného tvrdnutí je třeba věnovat jejich ochraně před vlivy přímého slunečního záření, deště a silného větru.

Další povrchovou úpravu kontaktních zateplovacích systémů představují obklady. Z hlediska materiálové báze mohou být klasické nebo z plastů. Lepení obkladů probíhá obvykle shora dolů, podle kladečského plánu do předem nanesené lepicí hmoty pro obklady. Lepicí hmota se nanáší zubovou stěrkou na výztužnou vrstvu. Obklad se do hmoty zatlačí. Po přilepení obkladu se uhladí lepicí hmota ve spárách kovovou spárovačkou nebo štětcem.

Velikost dilatačních polí v případě obkladu předepisuje projektová dokumentace. V místě spáry stanovené jako dilatační se odstraní ještě nezatuhlá lepicí hmota. Takto připravená spára se vyplní pružným tmelem nebo pružným tmelem v kombinaci s podkladním profilem. Povrchová úprava s klasickým obkladem představuje výrazné přitížení zateplovacího systému. Je tedy zvlášť důležité řešit stabilitu ETICS při statickém posouzení (typ, množství a poloha hmoždinek, zabudování hmoždinek způsobem přes výztužnou síťovinu, uplatnění tepelného izolantu s profilovaným lícním povrchem aj.). Dále je také důležité zabezpečit i difuzní posouzení ETICS s keramickým obkladem. Navrhování a provádění ETICS s keramickým obkladem je specifickým případem ETICS. Při návrhu je nutné zhodnotit druh a formát obkladu, velikost spár a materiál spárovací hmoty, včetně místních podmínek a rozsahu provedení.

zpět na obsah

 

7. díl - Soklové a drenážní desky.

9. 6. 2006
Soklové a drenážní desky jsou určeny pro tepelnou izolaci soklu jednovrstvých i zateplených staveb. Zde oceníme jejich vysokou odolnost proti působení mrazu, proti průrazu a působení vlhkosti. Tyto desky jsou na povrchu opatřeny speciální vaflovou strukturou, která zajišťuje vysokou přídržnost lepicího a armovacího tmelu používaného pro zateplovací systémy, a to i bez použití penetrace. Aplikace u jednovrstvého i zatepleného zdiva se provádí stejným způsobem jako u běžných fasádních desek dle technologického postupu konkrétního zateplovacího systému (podrobný technologický postup je uveden v dílech 2 - 6 našeho seriálu).

Na oblast soklu působí zpravidla intenzivnější povětrnostní vlivy než na jiné části fasády. Zároveň je zde poměrně komplikovaný tepelně technický detail, kdy je nutno řešit protichůdné požadavky na statickou pevnost konstrukce a zároveň zajistit minimalizaci tepelného mostu přechodu stěny na základ.

Základní chyby a principy řešení jsou zobrazeny na následujících zjednodušených obrázcích. Principem řešení je odstranění tepelného mostu v oblasti napojení stěny na základ pomocí soklových desek v kombinaci s drenážními deskami popřípadě deskami Perimetr, které přeruší vzlínání vody a zajistí ochranu základu proti působení mrazu.

Obrázek 1

 

Tento obrázek znázorňuje zcela chybné, bohužel nejčastější řešení soklu jak stávajících objektů, tak i novostaveb. Jedná se o jednovrstvou konstrukci bez zateplení. V detailu dochází ke vzniku významného tepelného mostu s možností vzniku kondenzace na vnitřním povrchu. Základy jsou vystaveny plnému působení mrazu, což může mít negativní vliv na jejich životnost. Při aplikaci keramického obkladu dochází často k přemostění hydroizolace obkladem, a tím i transportu vlhkosti a solí do vyšší úrovně. Tento transport vlhkosti je velmi častým zdrojem výkvětů a poruch soklu.

Dalším konkrétním často viditelným důsledkem tohoto nesprávně řešeného detailu je tání sněhu v nejbližším okolí objektu ve spojení se zvýšenými náklady na vytápění. Tento detail by se dle podkladů výrobců cihel typu THERM a dalších kvalitních jednovrstvých konstrukcí neměl již u novostaveb vyskytovat, neboť zcela znehodnocuje parametry jinak kvalitního zdiva.

Obrázek 2

 

Tento obrázek ukazuje jednoduché řešení pro jednovrstvou stěnovou konstrukci novostaveb s použitím soklových desek. Desky řeší jednak obvyklý tepelný most, jednak zamezují vzlínání vlhkosti, neboť jsou lepeny pod a nad hydroizolací. Jako povrchová úprava se zpravidla používá běžný armovací tmel s výztuží společně se soklovou mozaikou. Další předností tohoto řešení je fakt, že se celá základová konstrukce dostává do chráněné nezámrzné oblasti, tím se významně snižuje její dilatace a zároveň prodlužuje její životnost. Podobný detail pro své konstrukce předepisují všichni kvalitní výrobci jednovrstvých konstrukcí, aby nebyly znehodnoceny parametry jednovrstvého zdiva.

 Obrázek 3

 

Na obrázku 3 vidíme další velmi častý nešvar v oblasti soklu - tentokrát u zateplovaného objektu. Zde dochází ke zbytečnému nedotažení tepelné izolace pod úroveň terénu spolu se vznikem problémů shodných s obrázkem 1.

Obrázek 4

 

Obrázek 4 zobrazuje jedno z možných kvalitních řešení pro úsporné zateplené objekty. Tepelná izolace je správně přetažena pod úroveň terénu a dokonale obaluje a ochraňuje konstrukci včetně základů.

Obrázek 5

 

Obrázek 5 ukazuje další možné kvalitní řešení, které se používá především u rekonstrukcí, kdy není možno provádět zemní práce v těsné blízkosti objektu. V případě uložení tepelné izolace (desek Perimetr Rigips, popř. desek XPS) pod obvodový chodník není nutno žádat o stavební povolení, přitom dochází ke velmi dobrému vyřešení tepelného mostu a ochraně základu proti mrazu.

nahoru